Rozhovor s Lucií Bílou

Jedinou povinností člověka v životě je být šťastný, říká Lucie Bílá. Jak na to, se dozvíte v exkluzivním rozhovoru s velmi populární a sympatickou zpěvačkou.

Pavel Kříž:
Lucie, vypadáte výborně a jste ve skvělé kondici – ale je o Vás známo a nebojíte se mluvit o tom, že to není zadarmo...

Lucie Bílá:
V jedné knize jménem "tajemství" se říká: "...oni přišli na recept na štěstí, ale nechali si ho pro sebe". Já jsem naopak někdo, kdo se o své objevy ke šťastnému životu rozdělí rád. Ne vždycky dělám všechno dobře, ale život je krásný experiment a tak to zkouším každý den znovu a znovu. V tento okamžik mám tyto priority: spánek, smích, meditace v podobě práce, kterou mám ráda, pět tibeťanů a jóga. Když to s řádem zamícháte a přidáte ještě lásku, přátelství a správný přístup k jídlu, tak vám bude fajn:-)


Pavel Kříž:
Co děláte v současné době proto, abyste byla fit?

Lucie Bílá:
Učím se mít se ráda. Ono to může znít všelijak, ale mám s touto formou lásky trochu problém. Jsem tolerantní na celé své okolí, ale od sebe toho asi očekávám příliš. Nic si nedaruju, a učím se to v sobě brzdit. Nejvíc mi pomáhá pravidelné cvičení jógy. Uklidňuje to mysl a dává do formy tělo.


Pavel Kříž:
Jakého největšího „hříchu“ se na své životosprávě dopouštíte?

Lucie Bílá:
Dávám tělu, na co má chuť, ale to možná není hřích, ba naopak. Když jsem byla malá, chyběl mi vápník, na což rodiče přišli až tehdy, když jsem věčně olizovala omítku :-) Jako děti jsme všechno věděly, ale pak jsme se vše odnaučovaly. Já to dítě v sobě prostě poslouchám. Kolik diet doporučuje nejíst pečivo, ale já bez chleba žít nemůžu. Jsou v něm pro život čtyři podstatné živly, ZEMĚ-obilí, ze kterého se dělá, VODA-kterým se zadělává, VZDUCH-díky kterému kyne a OHEŇ-ve kterém se peče. Jedinou povinností člověka v životě je být šťastný a to bude jen tehdy, když bude dělat přirozené věci. Někdo pije, někdo baští, někdo pořád spí nebo střídá holky, ale pokud ho to dělá šťastným, ať to dělá dál, je to jen a jen jeho věc.


Pavel Kříž:
Mořské plody nebo kachna, jaká kuchyně ve Vašem jídelníčku vítězí?

Lucie Bílá:
Miluju ústřice, mušle a kaviár. Česká kuchyně je jako naše národní povaha: někdy je po ní těžko, ale žít se bez ní nedá :-) Někdy si dám s láskou i tu kachnu :-)


Pavel Kříž:
Důvěřujete nejen lékařům, ale obrátila byste se třeba i na léčitele? Věříte i na „zázračné“ bylinky?

Lucie Bílá:
Věřím na léčivou energii, ale i na sílu myšlenky. Samozřejmě, že jistě existuje něco, co nejsme schopni pochopit, neslyšíme to ani nevidíme, ale to neznamená, že to nemůžeme cítit. Znám několik lidí, kteří mají dar léčit, ale jsem i přesvědčená, že ten dar má každý. Je to jen pozitivní myšlení. Měla jsem tu možnost setkat se s energií reiki a až poté jsem pochopila, že tuto energii máme v sobě všichni přirozeně a že přenos této energie probíhá kdykoli, když jste s někým, koho máte rád nebo, když děláte něco, co milujete:-) Není třeba se učit něco, co umíme, příroda ten dar dala každému. Stačí jen si vzpomenout.


Pavel Kříž:
Dodržujete zdravý životní styl? Jak se to projevuje?

Lucie Bílá:
Každý má svoje pravidla. To co vyhovuje jednomu, druhému může škodit. Můj životní styl je podřízen mé práci. Je to práce, kde si najít řád, není zas tak jednoduché, ale já se o něj neustále snažím a to už proto, že se řídím pravidlem "udržuj řád a řád udrží tebe". Důležitý je spánek, jídlo, které jíte s láskou a ne se strachem, že po něm ztloustnete. Důležité je naučit se poslouchat sám sebe, své touhy, potřeby, intuici. Cvičím každé ráno už několik let a cítím se dobře.


Pavel Kříž:
Myslíte si, že jste vychovala svého syna ke zdravému stylu života a dobrým stravovacím návykům?

Lucie Bílá:
Můj syn jsem já v klučičím provedení:-) Učím ho jediné, že je sám zodpovědný za svůj život. Že mu sice budu jistit záda, ale své místo na Zemi si musí najít sám. A často mu opakuju citát mého dědečka, který napsal v padesátém roce mamince do památníku: „Chceš-li moudrý býti, nechtěj vše co vidíš, nevěř vše co slyšíš, neříkej vše co víš, nedělej vše co musíš - jen to, co potřebno jest.“ Když bude mít v pořádku sebevědomí, když nebude zbytečně krmit své ego a bude žít tak, aby byl šťastný, jistě si pohlídá i své zdraví.


Pavel Kříž:
Vaše profese s sebou jistě přináší i druhou stránku mince, a to stres. Jak s ním bojujete? Jak mu čelíte? Máte nějaký recept?

Lucie Bílá:
Učím se odpočívat, nevyčítat si chyby, radovat se i z prohry, nečíst noviny, nedívat se na televizi a neřešit věci, které se nedají změnit. Někdy mám "depku", že by se dala krájet, ale i to k mému životu patří. Jsou to jen emoce, které si hýčkám, ať jsou kladné či záporné. Hlavně že jsou. Bez nich bych byla jako zpěvačka zbytečná.


Pavel Kříž:
Jste velmi aktivní člověk, jak odpočíváte?

Lucie Bílá:
Mám ráda ruční práce. Kdykoli mám volno, tak něco motám. Šiju medvědy a krajkové šaty starožitným panenkám nebo jen háčkuju deku, která přibývá sice pomalu, ale o to nejde. Tak jako se KareI IV. uklidňoval pletením proutěných košů, já svou mysl krotím s háčkem a jehlou v ruce. :-) Navíc je to i koníček, který dělá druhým radost, protože ten poslední medvěd, který se jmenuje Maruška, byl pro český UNICEF vydražen za 50 tisíc korun.


Pavel Kříž:
Jak byste si představovala ideální dovolenou?

Lucie Bílá:
Nejideálnější dovolená je na mé chaloupce v Českém ráji. Je to po místě, kde jsem se narodila, moje nejmilejší místo na Zemi. Krmím tam kapříky a ovečky, hladím poníka ČITU a dívám se do nádherného zeleného údolí. Jsem tam opravdu šťastná...


Pavel Kříž:
Jak byste si představovala Váš ideální den?

Lucie Bílá:
Ideální je ten den, kdy se nestane žádná katastrofa, kdy je všechno v pořádku. Filip má v pořádku úkoly, po společné snídani šel do školy, ke mně na návštěvu přišli rodiče na kávu a přinesli mi z našeho obchodu čerstvý chleba, můj telefon ani mail po mě nic nechce a já mám den pro sebe a pro moje záliby a koníčky. Možná sauna, bazén s kamarádkou, jóga s trenérkou nebo jóga pro líný v podobě thajské masáže. A večer sklenička vína s mým partnerem, a i s Filipem nějaký fajn film na závěr dne. Takový den bych si přála. Myslím, že to v lednu už konečně vyjde:-)))))))))


Pavel Kříž:
Čemu jste se naposledy zasmála nebo co Vás potěšilo?

Lucie Bílá:
Při natáčení charitativního spotu jsem se seznámila s jedním malým chlapečkem FILÍPKEM. Jeho vychovatelka mu říká: „Filípku, víš, že má paní Bílá taky syna a schválně jestli uhodneš, jak se ten syn jmenuje?". A Filípek se nadechl a bez rozmyšlení řekl: „Já vím, KAREL GOTT." Dlouho mě nic tak nerozesmálo.


Pavel Kříž:
Co Vás naposledy naštvalo?

Lucie Bílá:
Štvou mě všechny ty hloupé předpovědi o konci světa. Příští rok nás totiž nečeká konec, ale ZAČÁTEK.

Zdroj:  https://www.zdravijakovasen.cz, 2012