Pokud chcete podpořit tyto stránky, prosím, sdílejte odkazy nebo označte tyto stránky jako "to se mi líbi" na sociálních sítích. Prosím nevypínejte zobrazování  reklam na těchto stránkách, jelikož každé kliknutí na reklamu pomáhá s provozem a rozšiřováním obsahu. Děkuji.

Kineziologie

One Brain

Kineziologie One Brain stručně

Kineziologie je jedna z nejznámějších metod alternativní medicíny, kterou uznávají psychologové, lékaři, učitelé i laici po celém světě. Postupně se začíná stále více rozšiřovat tato metoda i u nás. Kineziologie se týká studia svalů a pohybů těla (z řeckého kinesis - pohyb). Cílem kineziologie je udržování rovnovážného zdravotního stavu pomocí svalů lidského těla. Metoda je založena na poznatku, že každá skupina svalů lidského těla má vztah k dalším částem těla - k jednotlivým orgánům, zažívacímu ústrojí, žlázám, kostem a krevnímu oběhu. Pokud jsou v dobré kondici svaly, je i tělo v pořádku.

Co  znamená slovo kineziologie?

Kineziologie (z řečtiny: κίνηση (kinesis) = pohyb, λόγος (logos) = slovo, řeč, přeneseně věda) je věda o mechanických zákonitostech pohybového ústrojí člověka a zvířat. Kineziologie se zabývá fyziologickými, mechanickými a psychologickými mechanismy. Aplikace kineziologie na lidské zdraví jsou: biomechanika a ortopedie, rehabilitace, fyzické a pracovní terapie, ale i sport a cvičení. Studium lidského a zvířecího pohybu se provádí pomocí systému sledování pohybu, elektrofyziologie svalové a mozkové aktivity, různých metod monitorování fyziologických funkcí a jiných behaviorálních a kognitivních výzkumných technik.

Jak to funguje a trocha historie

Terapeut nejprve zjistí celkový stav těla podle toho, jak při vyšetření reagují svaly na jemný tlak rukou. Jednotlivé svaly reagují na negativní informace oslabením, nebo naopak napnutím svalu. Každý stres či nemoc se projeví na našich svalech. To ostatně známe všichni a také proto, když chceme někomu sdělit zlou zprávu, říkáme sedni si, ať se ti nepodlomí kolena. Negativní emoce zablokují energetické proudění nejdříve v oblasti mozku a tím i v příslušné části těla, kterou tato oblast řídí. Narušení, zablokování energetických toků nastává při nemoci nebo stresu, ale i třeba díky traumatům z dětství uloženým v podvědomí. A tak se vytváří nejrůznější psychické či fyzické problémy, které se mohou stát chronickými. Stresové situace mohou podle této teorie zablokovat a odpojit až 75 % mozku. Mozek je jako počítač a zaznamenává všechny naše zkušenosti od početí po současnost, včetně stresujících či nepříjemných zážitků. Pomocí testování svalů může terapeut tyto energetické blokády vyhledat a pomocí jemných technik - jako např. jednoduchými pohyby, doteky či masážemi, popř. světelným působením přerušený energetický tok obnovit. Tato změna se následně projeví zlepšením svalové reakce. Kineziologie tedy využívá vlastních ozdravných sil, které má každý a po odblokování se organismus začne automaticky vracet do rovnovážného stavu. Je to tedy metoda naprosto objektivní, kterou se může naučit každý a nemá nic společného s léčitelstvím. Například v Americe ji od 60. let hradí pojišťovna. Je hrazena také zdravotní pojišťovnou v Nizozemsku a od roku 1998 i v Maďarsku.
Tuto metodu objevil americký chiropraktik George Goodheart v 60. letech minulého století. Ten při své práci zjistil, že stlačováním různých bodů na lidském těle je možno posílit odpovídající svaly. Postupně zmapoval vztah mezi 16 různými tlakovými body na lebce, nad prsní kostí a za kolenem a všemi hlavními svalovými skupinami.

zdroj: Celostnimedicina.cz

Pokud chcete získat lepší obraz, dojem a vytvořit si vlastní názor, co vlastně kineziologie je, doporučuji přečíst následující článek, který vyšel v časopise ReGeNeRaCe v čísle 6/2003.

PŘEDSTAVUJEME NETRADIČNÍ TERAPIE: KINEZIOLOGIE

„Pod pojmem kineziologie jsem si až dosud vlastně nic konkrétního nepředstavovala. Teď stojím a s údivem sleduji, jak sympatická žena stojící proti mně z nevelkých pohybů mých paží odečítá odpovědi na své otázky. Jsou správné a já si připomínám situace dávno zapomenuté, dozvídám se o sobě překvapivé informace.“ Tak začal v únorové REGENERACI v roce 1998 první článek o kineziologii, zvané též metoda jednotného mozku či metoda One Brain. Byl to rozhovor se známou plzeňskou kinezioložkou Mgr. Miloslavou Rutovou, jednou z průkopnic a nyní už i lektorek této metody v naší zemi. Už tři roky poté jsme museli v našem inzertním servisu vytvořit zvláštní rubriku KINEZIOLOGIE, tolik k nám přichází nabídek od terapeutů a učitelů této metody. Za tu dobu jsme zveřejnili další tři kratší články o konkrétních zkušenostech z ordinací kinezioložek. Pozitivních zkušenostech, protože jejich autorkami byly výhradně terapeutky. Přitom je třeba říci, že do redakce stále přicházejí dotazy čtenářů a také léčitelů, je-li tato metoda skutečně účinná. Budeme se to snažit společně vypátrat.

Slabost břišních svalů hraje roli ve většině bolestí v zádech. Při testování těchto svalů by se měl pacient dokázat posadit z polohy vleže i proti tlaku na prsa.

Svalové testy ke stanovení možného místa potíží. Slabost ve velkých svalech může včas varovat před onemocněním. Například zesláblost ramenního svalu může být předzvěstí potíží plícních. Při testování tohoto svalu by měl být člověk schopen vzdorovat jemnému přitlačení lokte směrem dolů.

JAK VZNIKLA KINEZIOLOGIE?

Základní informace o kineziologii přebírám z Rodinné encyklopedie alternativní medicíny, jejíž originál (Family Guide to Alternative Medicine) vyšel v Londýně v roce 1994, v češtině v roce 1997, vydal Reader’s Digest Výběr). Psala jsem k této encyklopedii předmluvu i adresář terapeutů a dostala svolení ke zveřejňování ukázek pro potřebu našeho časopisu. Dle encyklopedie objevil kineziologii v 60. letech minulého století chiropraktik George Goodheart, který se snažil pomoci pacientovi s velkými bolesti v noze. Když masíroval sval na zevní straně nohy od kyčle ke koleni (fascia lata), pocítil pacient značnou úlevu. Goodheart zjistil, že sval velmi posílil, ale při masírování dalších svalů stejných výsledků nedocílil. Potom si vzpomněl na výzkumnou práci osteopata dr. Franka Chapmana z počátku 20. století. Ten zjistil, že masírováním určitých »tlakových bodů« je možno zlepšit přívod mízní tekutiny do různých částí těla. Goodheart trpělivě porovnával tlakové body s příslušným svalstvem a zjistil, že tlakový bod pro fascia lata je jediný, který leží nad postiženým svalem – téměř všechny ostatní body byly o kousek dál v ostatních částech těla.

Počátkem 30. let minulého století zveřejnil americký osteopat Terrence J. Bennet zjištění, že oběh krve v různých orgánech se dá zlepšit lehkým tlakem na jisté body na lebce. Ke sledování změn po stlačení bodu na hlavě používal Bennet přenosný rentgenový přístroj. Goodheart zjistil, že pokud se tyto body špičkami prstů několik vteřin stlačují, posílí se určité svaly. Nakonec zmapoval vztah mezi šestnácti různými tlakovými body na lebce, nad prsní kostí a za kolenem a všemi hlavními svalovými skupinami. Protože si neuměl představit, jak může lehký dotyk tak rychle posílit sval, začal studovat akupunkturu, která se zajímá o určité body na těle, jež se nalézají na neviditelných kanálcích neboli meridiánech. Usoudil, že tyto meridiány jsou energetické kanály, společné pro orgány a svaly. Kineziologické kanály jsou identické s meridiány, které se používají v akupunktuře.

KINEZIOLOGIE VE SVĚTĚ

Kineziologie je udržování rovnovážného zdravotního stavu pomocí svalových testů.

Mnohým lidem je důvěrně známé »škubnutí kolena«, když se na koleno klepne, aby se vyšetřily reflexy. Pokud jsou v pořádku, noha se bezděčně vymrští vzhůru. Již jsme si řekli, že metodu diagnózy a léčení, která je na tom založena, zavedl v roce 1964 americký chiropraktik dr. George Goodheart. Od roku 1964 se začala šířit pod názvem kineziologie, odvozeném z řeckého kinesis, tj. pohyb. Stoupenci této nauky věří, že každá skupina svalů má vztah k dalším částem těla – k jednotlivým orgánům, zažívacímu ústrojí, žlázám, kostem a krevnímu oběhu – a že pokud jsou v dobré kondici svaly, je i tělo v pořádku. Terapeut zjistí celkový stav těla podle toho, jak při vyšetření reagují svaly na jemný tlak rukou.

Kineziologové prohlašovali, že nediagnostikují nemoci. Hledají pouze nerovnováhu a nedostatky ve výživě a energii a určují tělesné problémy. Když přesně určí místa potíží, snaží se je v tlakových bodech na těle a ve vlasaté části hlavy posílit jemnou masáží konečky prstů. Většina těchto bodů je od svalů, kterých se týkají, poměrně vzdálená. Například tlakové body hlavních svalů mezi kyčlí a kolenem leží až podél hranice hrudního koše. Vzhledem k tomu, že svaly jsou závislé na dobrém zásobení krví a mízou (tělní tekutinou odvádějící jedovaté látky a čistící tkáně), byla vyslovena teorie, že stimulování příslušných tlakových bodů zvyšuje přívod krve do svalů a uvádí do rovnováhy mízní systém. Předpokládá se také, že v našem těle je přítomna neviditelná energie, jakýsi proud obíhající v těle a řídící jeho funkce – obvod žaludku, slinivky apod. Stresem nebo nemocí se obvod naruší. Pokud vydáváte více energie, než dokáží vaše »obvody« vyrobit, objeví se únava. Testování svalů se považuje za způsob kontroly těchto obvodů, aby si mohl kineziolog udělat jasnou představu o zdravotním stavu pacienta. Podle výsledků se snaží porušené obvody »seřídit«. Zastánci kineziologie rovněž tvrdí, že dokáži zjistit špatnou funkci obvodů a orgánů, která při zanedbání může způsobit potíže v budoucnu.

KOMU MŮŽE KINEZIOLOGIE POMOCI?

Podle kineziologů každému, nejvíc však lidem trpícím alergií nebo citlivým na některé potraviny. Předpokládá se, že tělo pozná chemikálie a ihned na ně reaguje. Tato reakce má vliv na svalovou činnost. Jestliže určitá potravina bezprostředně způsobí svalovou únavu, je na ni člověk alergický. Tato alergie se může později projevit zánětem, depresí, nachlazením, bolestí hlavy, únavou, oslabením imunitního systému… Testování si můžete vyzkoušet i doma, máte-li šikovného pomocníka. Tvrdí se, že pomocí kineziologie lze přesně určit nedostatek vitaminů, minerálů i příčiny mnoha zdravotních potíží. Rovněž tak lze napravit stavy, kdy se nedostává energie. Častá onemocnění a vyčerpanost zhoršují vnitřní stagnaci tělních tekutin. Kineziologové tvrdí, že tyto stavy vyléčí zlepšením krevního oběhu a uvedením mízního systému do rovnováhy. I bolesti v zádech a šíji se tak léčí obnovováním svalové rovnováhy, při níž nehrozí nebezpečí natažených svalů a uvolněných kloubů. Některé postupy si může pacient provádět sám doma, například masáž na vnitřní straně stehna, jíž se údajně posilují oslabené svaly, způsobující bolesti zad. Kineziologové dále tvrdí, že těmito metodami lze zbavit pacienta i fobií a strachu, a to poťukáváním na dolní očnicový oblouk ve výši zornice.

JAK SE LÉČÍ KINEZIOLOGIÍ

Terapeut začíná otázkami týkajícími se vývoje vašich potíží. Pak bezbolestně vyšetří hlavní skupiny svalstva. Ukáže, jak dát paži nebo nohu do určité polohy a udržet ji v ní. Pak na několik vteřin jemně zatlačí na body, aby stanovil, jak jste schopen vyvinout rovnocenný protitlak. Dalšími testy určí, který nerovnovážný stav je nejvíce třeba upravit. Poté působí na příslušné tlakové body. Některé jsou na dotek citlivé či bolestivé, což, jak předpokládají kineziologové, je způsobeno zvyšováním obsahu jedovatých látek v tkáních a znemožněním obousměrného pohybu správných nervových impulzů mezi mozkem a svalem. To má za následek postižení svalové činnosti. Běžným příkladem je ztuhnutí ramenních svalů, které nelze uvolnit. Po léčení kineziologií může ještě den či dva přetrvávat bolestivost, než se jedovaté látky rozptýlí. Poté by měla následovat tělesná i duševní pohoda – byla-li léčba úspěšná.

STANOVISKO OFICIÁLNÍ MEDICÍNY

Kineziologii jako pomůcku při diagnóze používá ve světě stále více lékařů. Terapie touto metodou však není ještě natolik prozkoumána, aby ji klasická medicína považovala za věrohodnou. Většina lékařů dosud zastává názor, že pohyb energie v těle nejde ovlivňovat.

TEST ALERGIE NA POTRAVINY, KTERÝ SI MŮŽETE UDĚLAT SAMI

Ke zjištění alergie či citlivosti na určité potraviny používají kineziologové jednoduchý test, který se provádí na velkém prsním svalu. S pomocí partnera si můžete test sami vyzkoušet. Mějte na paměti, že pokus musíte provádět sice důrazně, ale jemně. Nejprve musíte otestovat samotný sval.

TESTOVÁNÍ SVALU

1. Postavte se rovně a předpažte levou ruku s loktem zevně. Prsty a palec visí dolů.

2. Partner se postaví proti vám, dva prsty pravé ruky položí na zápěstí vaší předpažené ruky a levou ruku na vaše pravé rameno.

3. Požádejte partnera, aby zatlačil na vaše zápěstí směrem dolů a vy mu odporujte protitlakem vzhůru. Normálně dýchejte, nezadržujte dech. Tlak má trvat tak dlouho, než stačíte říci „jeden tisíc, dva tisíce“. Pokud se vám podařilo partnerův tlak vyrovnat a sval zůstal pevný, nikoli »hadrovitý«, můžete přikročit k testu na alergii. Pokud však vaše paže pod tlakem poklesla, není váš sval vhodný k testu na alergii. V tom případě vyzkoušejte druhou paži, nebo jiný sval. Zkuste např. držet napřímenou paži podél těla, s dlaní obrácenou ven, a snažte se odolat tlaku partnera, který se snaží vaši paži odtáhnout od těla. Když se vám ani tento pokus nepodaří, budete muset zajít ke zkušenému kineziologovi.

TEST NA ALERGII

1. Zaujměte stejnou pozici jako při testování svalu, tj. například s levou paží předpaženou, loktem ven, prsty i palec visí dolů.

2. Dejte si kousek testované potraviny, třeba sýra, pod jazyk, nebo alespoň mezi rty.

3. Partner přiloží první dva prsty levé ruky na měkkou tkáň těsně pod vaším pravým uchem a zároveň tlačí vaše levé zápěstí dolů. Vy se snažíte tlaku odolat. Pokud se vám to podaří a sval zůstane pevný, považuje se to za důkaz, že na testovanou potravinu nejste alergičtí. Jestliže se paže pohne či v ní cítíte únavu, doporučují kineziologové této potravině se vyhnout či jíst ji jen občas.

Že jste jako kineziologii absolvovali trochu jinou léčbu, než o které jsme informovali? V Mezinárodní asociaci kineziologických specializací (International Association of Specialized Kinesiologies) je celá řada směrů: Aplikovaná kineziologie, Behaviorální kineziologie, Biokineziologie, Křesťanská kineziologie, Klinická kineziologie, Edukační kineziologi

Věřím, milí čtenáři, že vás pohled na jednu z netradičních terapií zaujal. Přivítáme v redakci vaše konkrétní zkušenosti s kineziologií a věříme, že se s vaší pomocí dopátráme, jaké jsou možnosti i hranice této metody. Obálku laskavě označte kineziologie. Těšíme se na vaše názory.

e, Elektromagnetická kineziologie, Léčebná kineziologie, Integrativní kineziologie, Komunikační kineziologie, Kinezionika, Transformační kineziologie, Aplikovaná neurogenika, Aplikovaná fyziologie… V následujícím příspěvku nám PhDr. Magdalena Lautnerová, tisková mluvčí České společnosti pro rozvoj osobnosti, usilující o rozšíření kineziologické metody One Brain, představí tuto u nás nejčastěji užívanou kineziologickou disciplínu: metodu jednotného mozku – One Brain.

METODA JEDNOTNÉHO MOZKU

Když jsme byli dětmi, věděli jsme, že jsme dokonalí, důvěřovali jsme si (vždyť jak jinak bychom se jednoho dne pustili opory a naučili se chodit?) a chovali se sebejistě. Jak jsme však rostli, potkávaly nás bolestné zkušenosti, zažívali jsme pocity křivdy, zahanbení (tys to neudělal, jak jsem ti řekl!), výsměchu od kamarádů a obviňování. Soudili nás, kárali a my uvnitř trpěli. Věděli jsme, že i když se budeme sebevíc snažit, stejně budeme odmítnuti. Postupně jsme se tak vzdávali a přestali jsme vyjadřovat své pocity. Říkat, jak se cítíme a co chceme. Jak se uprostřed toho všeho vyhnout zmatku? Zvládnout úzkost a depresi nikdo dítě nenaučí. Postupně jsme ztráceli sebevědomí a vyrovnanost.

A co odměny? Slyšeli jsme, že za dobré známky dostanu kolo, počítač. V těch chvílích byli pro nás rodiče autoritou. Ale jejich lásku jsme vnímali jako podmíněnou. Byli ochotni nás přijímat takové, jací jsme opravdu? S našimi pocity, emocemi, schopnostmi a předpoklady? Poslouchej a přizpůsob se, to bylo tím hlavním, čemu nás učili tím, že nás odměňovali.

Své sehrála televize a film. Kolik násilí (i sexuálního) se odehrává na filmovém plátně a obrazovkách? Také tato konzumace prožitků a vjemů ovlivňuje naše systémy přesvědčení. A co náboženství a politika? Ať jsme byli vychováváni jako žid, křesťan, muslim či buddhista, odmalička si osvojujeme různé systémy přesvědčení. A s tím předsudky, odlišný žebříček životních hodnot ovlivňující všechny aspekty našeho života. Kromě toho máme svou genetickou minulost, systém přesvědčení, kterými nás zavalilo naše genetické příbuzenstvo. Projevuje se ve vyslovené i nevyslovené etice a morálce. Zkušenost naší genetické linie determinuje naše podvědomí víc, než jsme ochotni si představit.

Koho by tedy v tomto systému napadlo, že vlastní obrovský balík systémů přesvědčení jako neužitečných zvyků, způsobů chování a postojů? Kolikrát si říkáme – kdybych tak… mohl bych… Co všechno nám brání říci si chci, mohu a udělám. Být v jednotě znamená uchovat si zdraví psychické, a tím i fyzické. Tělo má užasnou schopnost sebeléčení – pokud si tento proces nezablokujeme. Sama lékařská věda říká, že až 95 % onemocnění je psychosomatického původu. Naše tělesné zdraví je tedy závislé na našich duševních procesech. Na tom, jak se díváme na život jak na vědomé, tak podvědomé úrovni. Klíčovou roli hraje náš vnitřní postoj a v něm jsou hlavními faktory strach, stres a způsob, jak jej zvládáme.

Co by se stalo, kdyby nám řekli, že každá bytost má možnost rozhodnout se, čemu chce věřit? Že každý jsme jedinečný (a proto dokonalý takový, jaký je), protože náš genetický vzorec nemá nikdo jiný? Že se systém přesvědčení mění vlivem zkušeností a nově nabytých vědomostí? Že uznání chyby je ctnost a měnit názory je přirozené?

Nebo taky – kdyby nám někdo řekl, že my jsme jediným zdrojem své radosti, štěstí, zdraví a toho, jak »se mít lépe«?

Můžeme to vůbec změnit? Ano – musíme však identifikovat a odstranit traumata minulosti, jež omezují naše vnímání v přítomnosti. Musíme získat správné informace. Takové informace, které obejdou náš systém přesvědčení. Tělo má naštěstí svou vlastní řeč. Ovládá ji od okamžiku početí – mluví k sobě prostřednictvím elektrochemického toku energie, který ovlivňuje svalstvo: stahuje a roztahuje svalstvo, aby tak spojilo miliony samostatných funkcí lidského organismu do jediného celku – vyváženého. Touto mluvící řečí těla je svalový nebo-li kineziologický test.

Dá se namítnout: Proč se jednoduše nezeptat? Vědomé odpovědi neříkají pravdu. Ve vědomí máme to, co se rozhodneme si zapamatovat a jak se rozhodneme si událost zapamatovat – řídíme se vybudovaným systémem přesvědčení. Vědomé odpovědi vytváříme tak, abychom vypadali co možná nejdokonaleji, podle našeho momentálního systému přesvědčení. Obvykle nepříjemné pocity zvládneme tak, že se jim vyhýbáme, popíráme je, odoláváme jim. To však vyvolává naše vnitřní konflikty a my se raději problému (vztahu) vyhneme, popřeme jej. Časem se nás zmocňuje pocit bezmoci s tím cokoli podniknout a nakonec nám zůstane jen mrzutost a trápení.

Skutečná, upřímná odpověď musí obsahovat to, čemu naše vědomá mysl věří právě teď, a také to, co naše podvědomá mysl zásluhou strachu a strachu z emocionální bolesti popírá. Vědomě si mohu myslet, že tvrdě pracuji a rozvíjím se. Ale co když vám podvědomí našeptává – to jsi dělal vždy, ale ničeho jsi nedosáhl. Jsem stejný jako táta, také nedokázal vydělat peníze. Vědomí a podvědomí se dostanou do rozporu. Sabotujeme pak sami sebe, jsme nerozhodní, zmatení. Nic se nemění k lepšímu, ačkoli na vědomé úrovni jsme si celou záležitost vyjasnili.

KINEZIOLOGICKÉ TESTOVÁNÍ MOZKU

Metoda One Brain využívá kineziologického testování mozku prostřednictvím svalů. (Ostatně – kdo z nás nezná: prosím tě, sedni si, potřebuji ti říci něco nepříjemného. Mozek při nepříjemné zprávě vysílá impulzy a nám ochabnou svaly, podlomí se kolena). Co nám přitom náš mozek prozradí?

Pravá mozková hemisféra se stará o tvořivost a nabízí uvědomění, jež není založeno na »realitě«, kterou považujeme právě nyní za pravdu. Neuvědomuje si strach, bolest, ani přesvědčení a omezení z minulosti. Je poctivým svědkem naší minulosti – pamatuje si celou pravdu, nejen tu část pravdy, kterou si chceme zapamatovat. Je nebojácná, neposuzuje, je rytmická (muzikální), jejím jazykem jsou obrazy, barvy, symboly. Nezná čas, má neomezené vnímání, je zaměřená na celek, vnímá prostor, a proto je tvůrčí.

Levá mozková hemisféra je analytická, lineární, zaměřená na detaily, na přežití, je časově orientovaná, je sídlem verbální řeči, představ o sobě, posuzuje a je sídlem systému přesvědčení. Ten sídlí v části mozku nazvané Společná integrační plocha – slučuje všechny naše smyslové vjemy a spojuje je s naším momentálním systémem přesvědčení. Zde »žije« i obraz o nás samých a naše úcta k vlastnímu Já. Jejím účelem je řídit a nabízet, co už víme – je založena na našich životních zkušenostech. Jsou motivovány strachem a my se bojíme každé změny, je to obyčejný strach z neznámého.

Ztuhneme, zablokujeme se. Zablokuje-li se levá nebo pravá mozková hemisféra, vnímáme omezeným způsobem, jsme dyslektičtí. »Nevidíme« a nevolíme adekvátní způsoby řešení, nevybaví se nám to, co normálně známe či jsme se naučili a ještě včera perfektně uměli.

Pracují-li obě mozkové hemisféry rovnocenně, tedy zapojíme-li i pravou mozkovou hemisféru, dokážeme získat věrohodnou představu o tom, jak naše pocity ovlivňují tělo, a máme možnost zablokované energie uvolnit.

Testování svalů v kontrakci aktivuje vůlí ovládaný nervový systém – přední mozek a ukazuje, do jaké míry osoba v přítomnosti vědomě odpovídá na daný problém. V extenzi aktivizujeme vegetativní nervový systém (zadní mozek) a ten poskytuje podvědomou odpověď testovaného, založenou na minulých zkušenostech.

Další způsob je současné testování levého a pravého obvodu – aktivizují se všechny tělesné okruhy zapojené do pohybu vpřed. Vypovídá to o projekci do budoucna. Proto se může terapeut pracující touto metodou, tzv. facilitátor (z anglického facilitate čili usnadnit), dobrat potřebných informací. Kdy a pod vlivem jaké emoce či události se systém klienta zablokoval a proč má dnes určité fyzické či psychické problémy. Většinu negativních programů jsme si totiž vytvořili v dětství. Poznáme-li však pravdu o nás samých, můžeme se vědomě rozhodnout pro nový způsob chování. Takového, které nám bude více vyhovovat. Tuto změnu však musí udělat jen klient sám. Facilitátor může pomoci najít řešení a usnadnit mu změnu tím, že spolu s ním odhalí příčinu, pomůže mu zbavit se strachu z minulých zážitků a naprogramovat novou volbu – změněné chování. Nemůže však nést odpovědnost za jeho chování, protože skutečnou změnu může uskutečnit jen a jen klient. A pokud se vrátí ke svým starým strachům, zvykům, modelům chování a starým systémům přesvědčení, je kineziolog (a každý psycholog či terapeut) zcela bezmocný.

Magdalena Lautnerová nám také představí, jak metoda One Brain testuje vhodné prvky výživy. Dělá to trochu jinak, než klasická kineziologie.

VÝŽIVA A ONE BRAIN

Na světě neexistují dva lidé, kteří by měli stejný metabolismus. Potřeby výživy se mění u každého člověka – podle stupně stresu přítomného v daném momentě a podle příčiny stresu. A aby to nebylo tak jednoduché, nutriční nerovnováha produkuje svůj vlastní druh stresu na nevědomé hladině těla a to jen znásobuje vědomý nebo podvědomý stres.

Metoda One Brain využívá kineziologického testu, pracuje s emocionálními příčinami našich problémů, ať už fyzických, nebo psychických, a uvádí tělo do rovnováhy. Zahrnuje proto také kineziologický test k určení prvků výživy, které jsou pro přirozený energetický tok v těle prospěšné a které jej blokují. Nestresovaný organismus si většinou dokáže »vyrobit« potřebné látky z potravin. Jíme však čím dál méně přirozených potravin a nahrazujeme je chemicky upravenými. Reklama zde navíc dělá své – už i děti jsou vystavovány lživé reklamě o čokoládě, která nahradí sklenici mléka!

Postup testování bodů je převzat z prací dr. Roberta Ridlera. Podle něj klient odloží všechny kovové předměty (i spony z opasku a kovové mince z kapes), potom asi 15 vteřin masírujeme mastoidní výběžek za oběma ušima a nakonec v této oblasti asi šestkrát pevně stiskneme a uvolníme. Pokud se svalový indikátor ukáže jako slabý, testujeme nutriční energetické body na těle a hledáme nerovnováhu vitaminů a prvků v organismu.

Zdá se, že pokud máme z nějakého důvodu zablokováno využívání minerálů a vitaminů, nedovede si náš organismus vzít potřebné látky z potravy. Nemáme vyhráno ani tehdy, když užíváme potravinové doplňky – organismus je neumí využít. Je třeba odblokovat příčinu, proč je organismus »odmítá«.

Podobně je to s potravinovými alergiemi. Ty v naší výživě působí jako protistimuly. Mnohdy stačí odblokovat příčinu, tedy to, proč má klient stres na tyto látky. Lze vytestovat, jak dlouho se má klient potravině vyhýbat, zda je třeba další odblokování atd. To je ale už práce pro facilitátora metody One Brain.

PhDr. Magdalena LAUTNEROVÁ

Kineziologická metoda One Brain je jistě zajímavá, ale náročná. A jde-li o léčbu duše, bývají lidé hodně nedůvěřiví a přecitlivělí. Svědčí o tom i dopisy přicházející do redakce, z nichž vybírám následující:

MĚL JSEM SMŮLU?

Na začátku chci upozornit, že nepíši proti kineziologii a duchovnu vůbec. To je věc, kterou miluji. Ale vadí mi lidé, kteří kineziologii zneužívají k vlastnímu prospěchu a je třeba na ně ukázat. Známe pouze kladnou stranu věci a nikdo nechce slyšet o druhé straně mince. Myslím, že ta je velice důležitá. Jedno přísloví říká, že „potrefená husa se vždy ozve“. Uvidíme tedy, kdo se ozve na tento článek, kdo se v něm uvidí. Kineziologie je důkazem, že alternativy (duchovna) někteří lidé využívají k finančnímu zisku a schovávají se za pomoc a lásku. Vymýšlejí metody a způsoby, za které platíme obrovské peníze. Ano, už slyším namítat: Nikdo to platit nemusí, léčba není povinná. To je pravda. Ale kdo zná lidskou psychiku – a lidé , kteří pomáhají jiným, by ji měli dobře znát – ví, že člověk, který má problémy, je hodně nešťastný. Je ochoten udělat cokoliv, aby se jich zbavil. To je největší kámen úrazu a někteří jedinci této situace využívají. Programují svým klientům pomoc a potřebu neustále je navštěvovat, platit jim peníze. Samozřejmě tvrdí, že to není pravda, ale někdy lidem místo pomoci problémy zhorší. Někteří terapeuti se snaží mluvit do situací, které ani nechápou, a nechají si za to platit. Příkladem může být několikrát rozvedená kinezioložka, která druhým radí, jak se mají chovat k partnerovi. Absurdní. Naše podvědomí jasně říká: „Lže, jako když tiskne. Když tak perfektně radí, proč stejně tak nežije?“ Ale máme často tolik bolestí a strachů, že nejsme schopni vidět realitu. Až když černé mráčky pomalu mizí a ustupují, začínáme vidět jasněji. Toho, komu platíme a je náš terapeut. Měl by být »nad námi«. Pomáhá nám vyjít z černé díry na druhou stranu a vidět lépe druhý břeh. Měl by mít zpracovaný náš problém tak, aby si ho neřešil při terapii. V opačném případě by nám měl zaplatit a poděkovat. Je to tvrdé, ale je to tak. Zaplatí-li někdo (a v kineziologii je to 300 až 1800 Kč za jedno odblokování, jak vím), chce, aby tam byl terapeut pro něho a řešil jeho problémy. Ne, aby za jeho peníze řešil potíže vlastní. Je-li to pro terapeuta moc těžké, měl by nás poslat za kolegou, který už má problém vyřešen. Lyžařský instruktor se také neučí lyžovat od svých klientů, ale musí to dobře umět. Až pak může brát peníze. Klient nepotřebuje poslouchat nářky, jak manžel kinezioložky nechce pracovat a ona musí živit celou rodinu apod. Překvapí také, když stokilová matrona učí, jak úspěšně hubnout. Za co jí vlastně platím, říká naše podvědomí a vzniká v nás velký zmatek. Já osobně mám problémy s estetikou písma, a proto si nemůžu dovolit nabízet kurzy psaní. Může nám radit, jak se chovat k dětem, člověk, který se o své vlastní děti nikdy nestaral? Když chci kvalitní boty, koupím si značkové a rád zaplatím. Vím, že jim hned neupadne podrážka, jinak bych mohl nakupovat na trhu. Přesto stále věřím, že u nás působí i hodně skvělých kineziologů, reikistů apod. Měl jsem možná smůlu.

Na závěr si dovolím jedno upozornění: Skutečné duchovno je to, jak žijeme celý život, a ne iluze svatosti. (David S.)

Vážená redakce,

prosím o radu, případně o předání mého dotazu psycholožce PhDr. Martě Foučkové (je-li to možné). Zajímal by mne váš a její názor na kineziologii, u nás též zvanou metoda One Brain, a zejména na společnost, která tuto metodu rozvíjí a učí. Metoda sama se mi zdá zajímavá, absolvoval jsem již tři stupně. Bohužel, výsledky sám na sobě zatím nepozoruji, spíše jsem zaregistroval určité zhoršení a objevení se starých problémů. Navíc jsem začal mít obavu, zda za celou věcí skutečně stojí kvalitní lidé – vím, že je to americká společnost, kurzy jsou finančně velmi náročné a určité prvky mne zneklidňují. Nedávno mi mé pochybnosti potvrdil člověk, jehož si vážím, léčitel, ve věci zcela nestranný. Varoval mne před možným negativním a nevratným účinkem, ani ne kvůli metodě, ale pravě kvůli lidem za ní a jejich vedení celé věci. On zmínil paní Foučkovou, v tom smyslu, že kdyby kineziologii dělal člověk jako ona, mohla by to být metoda velmi prospěšná. Předem vám mnohokrát děkuji za každou informaci. (Jan B.)

Poslali jsme žádost čtenáře dr. Foučkové. Odpověděla, že se nemůže vyjadřovat k terapeutické metodě, s níž nemá dostatečnou osobní zkušenost. Požádali jsme proto o názor jiného psychologa, jednoho z našich autorů.

KINEZIOLOGIE OČIMA PSYCHOLOGA

Kineziologie se poněkud zjednodušeně definuje jako způsob komunikace terapeuta s podvědomím pacienta, směřující k odstranění tzv. psychických bloků. Je postavena na principu tradiční asijské medicíny, která vždy respektovala jednotu těla a ducha. Nepreferuje, jako evropská medicína, tělo před duchem, kde pojem zdravý znamená především zdravé tělo. V psychosomatice, kterou se kineziologie zabývá, představuje pojem zdraví harmonii v duševním a tělesném stavu. Zajímavým dokladem toho, že orgánové onemocnění může úzce souviset s psychikou, je slovo bioki, překládané jako nemoc, ale ve skutečnosti japonsky vyjadřuje zlo pocházející z ducha.

„Chlapeček se v noci nekontrolovatelně pomočoval ještě v šesti letech. Pomocí kineziologie, kterou praktikuje paní Eva Smetanová, nastala náprava,“ s uznáním potvrdila úspěšnou léčbu dětská lékařka v Sušici.

U dětí léčí noční pomočování dětský lékař, ve spolupráci s dětským psychiatrem a zpravidla v součinnosti s dětským klinickým psychologem. Při léčbě se obvykle kombinuje podávání léků s psychoterapií, včetně korekce vztahů v rodině. Stav pacienta se upraví, jde-li vše, jak má jít, v průběhu několika týdnů.

„Kineziologie pomočování vyléčí bez pojídání léků a bez zdlouhavé psychoterapie. Ne, rozhodně nejde o žádný zázrak nebo šarlatánství. Metoda, která je na pohled velice jednoduchá, dokáže odhalit příčinu potíží a odstranit ji,“ vysvětluje Eva Smetanová. „Stručně řečeno, navážu s psychikou pacienta kontakt pomocí svalového napětí. Proniknu do hlubin podvědomí a vyhledám kritické životní okamžiky, které mohly nastat například již v době početí, ve chvíli narození, v útlém věku, nebo v různých následujících životních fázích. Zmíněný chlapeček prožil »emoční šok« v době, kdy byl nucen, bez přihlédnutí k jeho individuálnímu vývoji, na nočníček. Tím došlo v jeho psychice k poruše a k zablokování energetických drah. Já jsem určitými ověřenými postupy blok odstranila, aby energie opět proudila, jak má.“

V lidském těle koluje vitální síla našeho života – energie. Zmínil se o ni před dvěma tisíci let řecký učenec Hippokrates a pracoval s ní i lékař Paracelsus. Číňané tuto energii nazývají Čchi a je výchozím bodem pro akupunkturu. Ví se, že energetická substance, s níž pracují lidoví léčitelé, obtéká neviditelným systémem celým naším tělem a zásobuje každou buňku novou silou. Řízený tok energie může zúžit nebo zcela zablokovat psychická či fyzická zátěž, kterou každý člověk vnímá rozdílně. U někoho stejná negativní emoce vyvolá jen vzrušení, u jiného nesnesitelné tenze, které, jsou-li chronické anebo příliš intenzivní, mohou uzavřít energetický tok a tím narušit psychosomatické zdraví. Pro snazší pochopení ilustrujme psychosomatický mechanismus velice zjednodušenou rovnicí: Náhlá smrt matky –> silný negativní zážitek u dcery –> vznik pocitů opuštěnosti –> stresová reakce –> tenze nabité energií nelze uvolnit –> vytěsnění tenzí do nevědomí –> blok –> rozvoj depresivní symptomatologie anebo somatických poruch spjatých s oslabením imunitního systému.

„Za příznaky, které narušují osobnostní rovnováhu, např. nejistota, strachy, vzrušivost, nízké sebevědomí, úzkostnost, přecitlivělost, špatná paměť, nesoustředěnost, výpadky pozornosti, tréma a jiné, objevíme prodělaný negativní zážitek jako první příčinu. Emoce disponují obrovskou potencí. Člověk nevědomě přesunuje své emoce a to se projevuje napětím určitých svalů. Kineziologie to rozpoznává a umí svalový tonus uvolnit,“ doplňuje paní Smetanová, která absolvovala řadu odborných kineziologických seminářů.

Zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud, který rozlišoval v psychice předvědomí a nevědomí, tušil, že zdrojem psychických problémů, zvláště neuróz, jsou také emotivní obsahy vytěsněné do nevědomí. Hlubinná psychoterapie se snažila dávno zasuté vzpomínky vysunout do vědomí a tak, lapidárně řečeno, vytrhat kořeny onemocnění.

Psychoterapie, která má ve světě mnoho směrů, je léčebné působení na nemoc, poruchu nebo anomálii psychologickými prostředky, např. hypnózou, sugescí, psychoanalýzou, arteterapií, muzikoterapií, autogenním tréninkem, nedirektivním rozhovorem, psychodramatem, aj. Psychoterapie je záměrné upravování narušené činnosti psychických procesů, které se týkají celé osobnosti, nebo somatických procesů a orgánových funkcí.

Kineziologie se pokouší o totéž, avšak, zdá se, že efektivněji, protože její diagnostické a terapeutické techniky jsou komplexnější. Cíleně se soustřeďuje na zdroj pacientových disharmonických nesnází a odstraňuje jej. Vymazáním negativní emoce zmizí i blok a proud energie se obnoví.

Sledoval jsem paní Smetanovou při terapii a domnívám se, že kineziologická metoda optimálně slučuje poznatky východní medicíny, např. akupresury, s vyspělou medicínou západní a psychoterapií. V metodě je možné vysledovat i působení léčivých přírodních sil, zejména práci s energetickou složkou. Mozek pacientky jí dával přes sval a ruce jednoznačnou odpověď. Mírně natažené ruce klesají k tělu vždy, rozpomene-li se psychika na nějaké trauma či stres. Tím lze zjistit období spojené se vznikem současných potíží duševních či tělesných. Přesvědčil jsem se, že k nastartování samoléčebného procesu někdy postačí impuls od terapeutky. „Trpěla jsem dlouho bolestmi zad. Lékaři si nevěděli rady a mluvili o funkční poruše. Prášky nezabíraly. Nakonec pomohlo několik kineziologických sezení,“ svěřila se mi jedna pacientka Evy Smetanové. Ta k tomu poznamenala: „I bolení zad, zejména bolesti v kříži, mohou mít psychosomatický podklad, podobně jako jej má vředová choroba žaludku, srdeční infarkt, sexuální poruchy, vady řeči i školní potíže se čtením, psaním, kreslením, počítáním a další. Jsou případy, kdy i na poměrně složitý problém stačí jedno sezení, jindy je i pět sezení málo. Dost záleží na osobnosti člověka, jak problém vnímá a jak spolupracuje.“

Podobně jako v psychoterapii, je i v kineziologii, nezbytná spolupráce pacienta. Terapeut poradí, zahájí léčebný proces a záleží na každém, jak bude v zájmu upevnění vlastního zdraví na sobě pracovat.

PhDr. Karel HAVLÍK
Centrum psychologie práce pro jihozápadní Čechy

Pozitivní zkušenost s kineziologií má i rodina dívky s Dawnovým syndromem.

SLUNÍČKO BETYNKA

Miloučká usměvavá tvář sedmnáctiletého děvčete skrývá dobrou pohodu človíčka, k němuž se život nezachoval právě šetrně. Přes poznamenání Dawnovým syndromem, který jí byl dán do vínku, je radostí svých rodičů. Jeden jediný chromozom navíc způsobil řadu jemných tělesných a duševních odchylek. V minulosti bylo toto postižení označováno jako zaostalost ve vývoji. Trochu šikmo postavené oči těchto jedinců mohly mít i jistý půvab. Jinak se u nich rozvíjí málo kontrolovatelná chuť k jídlu jako bezprostřední touha po životě. To vše se u Betynky záhy projevilo. Její vývoj dostal ale v jednu chvíli zajímavý směr.

V NÁRUČI LASKAVOSTI

Maminka Betynky je cvičitelkou jógy a celá její osobnost je prodchnuta láskou k lidem a živým tvorům. Její holčička nikdy z jejího chování nepoznala jakoukoli narážku na své odlišné založení a našla v jejím obětí tak něžnou lásku a hodnotný vztah, o jakém se mnoha jiným dětem ani nezdá. Je na maminku plně fixovaná, takže ji zprvu nebyla schopna vůbec postrádat. Matce nijak nevadilo, že dítě dalo už od prvních měsíců více práce nežli ostatní. Během let trpělivě snášela její emocionálně labilní projevy, výbuchy pláče i smíchu, zlosti, zlobení a náhlé, až zarputilé uzavřenosti, nebo naopak dětinského neklidu, až agresivity. Před rodiči se ještě jakžtakž projevovala, ale vůči okolnímu světu byla docela uzavřená, plachá, nemluvná. S okolím nekomunikovala a jen vzácně si vybrala někoho cizího, s nímž byla schopna trochu víc se sblížit. Žila ve strachu z jakékoli změny a z cizího prostředí. Díky značně snížené imunitě byla také neustále nemocná. Nebylo měsíce bez dvou tří týdnů špatného zdravotního stavu.

V jednu chvíli projevila Betynka hudební cítění, když jí otec půjčil housle. Nemůže hrát, ale s usilovnou snahou dokáže vytvářet určité zvuky. Postrádá sice jemnou motoriku, ale i tak při hraní zažívá radostnou zkušenost.

PEVNÉ POUTO DOMOVA

Betynka přišla se zpožděním několika roků do speciální školy pro děti se sníženou schopností učení. Se svým okolím odmítala komunikovat a vedle občasného ano či ne používala jen holé věty. Její bojácnost a nesamostatnost se prohlubovaly. Stále vázána na matku, sotva se dokázala od ní odtrhnout. Trávily společně dovolené, bez možnosti se navzájem vzdálit. Maminka Irena neznala chvíli oddechu a s dítětem si vlastně neustále trpělivě hrála. Betynka se začala uklidňovat a pomalu a nenápadně vstupovala do prostředí za hranicí domova. V sedmi letech ji maminka vzala prvně na letní pobyt s jógou k moři do Chorvatska a vstřícná společnost ji jen hýčkala. Zprvu se sice lidí kolem sebe bála, ale vždy si vybrala někoho, ke komu pocítila obzvláštní důvěru. Moře ji uchvátilo. Nemohla se ještě do něj vrhnout naplno, ale bylo zřejmé, že spojení s přírodou a živly bude pro ni jednou hodně důležité.

OSUDOVÉ SETKÁNÍ

Celý život byla Betynka pod kontrolou lékařů a psychologů. Její stav se nezměnil, jak to ostatně medicína předpokládá. Ale před lety došlo k nečekanému setkání, jež znamenalo nevídaný obrat v jejím vývoji. Do jejího života vstoupila kinezioložka, která se rozhodla jí pomoci.

Jitka Doležalová má na své vizitce uvedeno »Poradna pro rozvoj osobnosti«. Kdo ale dokáže zvládnout složitou psychiku člověka a navíc problém mozku, v jehož vybavení je, byť o jediný chromozom, navíc? Třebaže dnes působí jako lektorka a poradkyně metody zvané Mandaly života, tehdy použila kineziologický přístup One Brain. Pustila se do systematické práce, na počátku jen prostřednictvím matky za přítomnosti dítěte. Šlo o odblokování a docílení spolupráce obou mozkových hemisfér. Blokády v mozku totiž umožňují pouze reagovat, ne myslet, takže dochází k opakování stále stejných destruktivních a neproduktivních reakcí. Výsledkem je řada duševních a fyzických potíží. Buněčná paměť lidského těla eviduje informace o blokádě, kterou lze metodou One Brain odstranit a využít celý mozkový poteciál. „Kineziologie znamená práci se svaly, které jsou napojené na mozek. Tím se vlastně pracuje s podvědomím a s informacemi uloženými v mozku,“ říká paní Jitka. „Právě přes svaly se dá najít rovnováha v mozku a pomocí speciálních cviků uvést do souladu. Důležité je přitom poznání, kde problém vznikl, a pochopení emocionálních souvislostí mezi minulostí a současností. Pracuje se lehkým tlakem přes přední deltový sval, při držení rukou mírně před tělem. V okamžiku, kdy dojde k docílení rovnováhy, sval je pevný a ruce jsou v počáteční poloze. Jinak podklesnou, čímž signalizují vnitřní nerovnováhu svalů, která se promítá zpět do mozku.“ Metodou One Brain řeší kineziologie řadu problémů, jako je dyslexie, dysgrafie, poruchy řeči a učení, hyperaktivita, stres, deprese, tréma, sebedůvěra a žárlivost, fobie, závislosti, alergie, ale i bolest zad a končetin, migrény a nadváha.

NEJEN ÚSILÍ RUKOU

Je to práce dlouhodobá a trpělivá, ale pokud přináší výsledky (a to se u Betynky prokazuje!), má oprávnění k existenci. Dodejme také, že je to působení spojené s laskavým a chápavým přístupem a s nezištnou snahou pomoci člověku. Tato metoda by se snad dala zařadit do kategorie vzdělávací. Během sezení hledá základní informace o člověku, o rovnováze v těle a mapuje problémy, jež ústí do stavu psychické nerovnováhy či nemoci. „Kineziologové pracující metodou One Brain jsou evidováni v organizaci Amicus, kde každý najde pomoc v místě svému bydlišti nejbližším,“ říká Jitka Doležalová. „Každý také získá radu o členech zkušených a zodpovědných. Snadno se totiž prozradí, kdo místo řádné práce s lidmi vsouvá do metody neoprávněné prvky a navíc žádá nepřiměřený honorář.“

Tuto metodu k nám přinesla v devadesátých letech Carol Ann Honz. Ve svých kurzech učí testovat svaly a korekce, postupy a nácvik odblokování pro rovnováhu organismu. Lze pomáhat lidem všeho věku.

NA VLASTNÍ CESTĚ

Vracíme se k Betynce. Potvrdilo se, že poctivou a dobrou snahou se dá přemoci i hezký kus daru-nedaru přírody. Betynka se stále lepší. Jitka Doležalová poznala už dřív její maminku, cvičitelku jógy. Problém tehdy čtrnáctiletého děvčete s Downovým syndromem ji zaujal a chtěla se pokusit pomoci zlepšit její stav. „Když jsme jednou odjížděli z víkendového soustředění jógy, objala jsem se s Betynčinou maminkou na rozloučenou,“ vzpomíná Jitka Doležalová. „Betynku to strašně rozrušilo, rvala mě od maminky a volala, že to je její maminka. Nepatřila jsem do její smečky, což nemohla snést. Jen ona měla právo na ochranu a objetí matky.“

Po čase začaly společně pracovat. Nešlo to přímo, ale vzájemné propojení a neobyčejná blízkost matky s dcerou umožnily působit přes matku na dítě, které to překvapivě vnímalo. Od září 1999 po dva roky docházely na intenzivní léčení jednou za jeden až tři měsíce. Jitka Doležalová pracovala zprvu jen na svalech matky a Betynka, jinak netečná a nesoustředěná, vnímala vše jakoby sama na sobě. „V obličeji dívky bylo jednoznačně patrné, co se v ní odehrává a jak spolupracuje,“ vzpomíná Jitka Doležalová. „Uvolňovaly se smutek, radost, emoce. Co se odehrávalo v mozkových hemisférách matky, odráželo se i na Betynce. Probíhal psychologický přenos.“

Hned po prvních sezeních se Betynka zlepšila ve škole, začala se zklidňovat. I učitelku to překvapilo. Začala být samostatnější. O rok později jela s maminkou znovu k moři. Známí pozorovali velkou proměnu. Ještě se neuměla docela odpoutat od maminky, ale získávala jistotu, když maminka nakrátko odcházela. Dokonce už i mluvila s lidmi, které znala.

VÝSLEDEK PERNÉHO ÚSILÍ

Vloni, v necelých šestnácti letech, dokázala Betynka jít bez matky, jen s přáteli, několik desítek metrů od bungalovu k moři a na pláži přešla z jednoho konce na druhý, aby přisedla k dalším známým a povídala si s nimi. Navečer si pak také už sama prohlížela obrázkovou knížku. Po roce a půl kineziologických sezení Betynka poprvé zatelefonovala mamince do práce – sama si v domácím seznamu našla její číslo. To už si také uměla ukrojit a namazat chleba, nakrmit kočku a vyladila i svůj vztah k tatínkovi, dosud trochu rezervovaný. Začala hrát stolní tenis a docela jí to jde. Také hraje košíkovou, plave, potápí se a je schopna až šesti kilometrů chůze. Chodí konečně sama nakoupit, pomáhá s úklidem, připraví svačinu, ohřeje večeři, ustele postel, udržuje tělesnou hygienu a své oblečení si pečlivě vybírá. Začala si víc uvědomovat sama sebe. Baví ji divadlo, muzikál, opera i balet, pamatuje si jména herců. Už se nebojí cestovat a měnit prostředí. Její stres téměř zmizel. Dokonce i zhubla, což je pro Dawnův syndrom atypické. Zatímco dříve při všech změnách prudce plakala, zvracela a přestávala komunikovat, dnes je zvládá mnohem lépe. Je většinou usměvavá, veselá, komunikuje.

Potvrzuje se, že když se s jedincem pracuje soustavně a on sám je vstřícný, je možný posun vývoje a určité změny, byť jde o doživotní postižení. Betynka dříve z pohádek mnohé nechápala, dnes směřuje ke kombinačnímu myšlení. Její zdravotní stav i celková imunita se zlepšily. Betynka má velkou oporu ve víře. Pravidelně se modlí za zdraví a lásku své rodiny. Je si vědoma svého postižení, ale příliš se jím nezabývá. Ví také o konečnosti života. Je dnes vyrovnaným člověkem s vyhraněnými schopnostmi, citlivým a pokojným. Není pochyb, že pouze s pomocí medicíny by toho sotva docílila.

Marie KULIJEVYČOVÁ

Připravila Ilona MANOLEVSKÁ