Vaše dotazy

Datum 11.12.2017

Vložil Aneta

Titulek nevím co dělat

Dobrý den, můj problém mě trápí už asi třetím rokem. Vše začalo, když mi bylo 12 let a mě neustále trápilo opakované bolení břicha, nevolnosti, bylo to tak časté, že mi lide kolem mě přestali věřit, tvrdili že to mám v hlavě a dostavalo se mi i výsměchu a já v tom zůstala sama. Sama jsem dokonce začala propadat myšlence, že simuluji, že si to dělám sama, že mi v podstatě nic není. Bylo to strašné období. Vyvrcholilo to až do takového bodu, kdy se mnou rodiče začali objíždět doktory, bylo mi neuvěřitelně zle, začala jsem hrozně zvracet, omdlévala sem - nemůžu na to ani vzpomínat. Nakonec mi byl diagnostikován nefunkční žlučník, nasadila se mi dieta a kapky - to platilo na rok. Pocítila jsem výrazně změny, bylo mi dobře. Jenomže od té doby, co se tohle stalo, se u mě mnohé změnilo. Stačí mi vědět, že se ve třídě šíři střevní chřipka, nebo někde po okolí a jsem schopna ji chytnout, jsem paranoidní, mám pocit, že když je někomu vedle mě špatně od žaludku, tak mě bude také - že to od něj chytnu. Mám strach opustit svůj dum (někam vycestovat, jet na výlet i do školy) a to jen proto, že mám strach, aby mě někde tam venku nebylo zle - doma je pro mě bezpečno! Ráno, když mám jít do školy a třeba mě trochu bolí břicho, musím na sobě hodně pracovat, abych nezůstala doma s tím, že chci mít jistotu, aby mi ve škole nebylo špatně. Z malého boleni břicha, dokážu neúmyslně cele tělo tak rozhodit, že je mi celkově špatně od těla. Také na sobě občas pororuji třes - třes rukou, někdy i těla. Není to nějak extrémní, že bych neuchopila hrníček, nebo tužku - je to takové nepříjemné chvění v rukou. Byly jsme s tím u doktora a výsledek? Vlastně nic - asi neví, byly sme na neurologii - jediné, co zjistili je , že se mi málo prokrvují ruce a že maji podezření na Ryandavnův syndrom ( ne nijak závazný syndrom) - ale, co se týče chvění - moc tomu pozornost nevěnují. Chci vám říct, že je mi jasné, že není něco v pořádku v mé psychice. Někteří mí příbuzní radí jejich osvědčenou cestu - kineziologie, abych si tam zašla, maji pocit, že brát to duševní cestou bude to nejrozumnejší a v mém případě i to nejžádoucí. Teď je mi 17 let a moc ráda bych znala příčinu svého chování. Děkuji za přečtení.

Zpět na diskuzi